Blog Jindřicha Veselého

τά δέ παντα οιακίζει κεραυνός
τά δέ παντα οιακίζει κερανός

Výstup na horu ŤULULUM, František Novák

„Tím jsem chtěl říct, že jsem udělal ve svém životě dost práce pro to, abych si vysloužil přezdívku ŤULULUM, kterou dokázala až řeka OŘEŠKA zbavit jejího hanlivého významu, když z ní učinila nejvyšší vrchol lidského snažení zaměřeného proti zemské přitažlivosti.“
Touto větou končí kniha Františka Nováka Výstup na horu Ťululum aneb o biologické podstatě pozemského času, která na čtenáře může zapůsobit jako stěží uvěřitelný a velmi obtížně identifikovatelný objekt či artefakt z jakéhosi velmi vzdáleného, nebo možná až příliš blízkého, v každém případě však krajně matoucího a překvapivého světa.

 

obal knihy
Už poněkud bizarní okolnosti vzniku knihy působí jako dobře vymyšlená fikce –
dvanáct kapitol tohoto v nejlepším slova smyslu iniciačního románu se zrodilo v
rámci oblastní literární soutěže Řehečská slepice – nadto však nejsou fiktivní,
ona soutěž skutečně proběhla a Novák, tento kartograf, dlouholetý pracovník
muzea, šachový přeborník a samorostlý spisovatel se jí opravdu zúčastnil. Kniha
samotná nás společně s krásnými, kongeniálními ilustracemi Vojtěcha Jiráska
vede na podivuhodné putování, které začíná epifanií „myšlení, založeného na
čichové duševní podstatě“ a končí až na samotné hoře ŤULULUM, jejíž „vrchol je
tak špičatý, že ani nejšpičatější jehla nemá tak špičatý hrot“.

Během putování se můžeme seznámit s beznadějně zamilovaným
oboupohlavním koněm ŘEHČEM, který svede dohnat i příslovečného BYCHa,
vyslechnout zpověď řeky OŘEŠKY, leccos se dozvíme o opožděném mužském rozumu
zvaném PAK, vzniku české národní hymny a našich dějinách vůbec. Konečně nám
autor, tento „šafář pozemského času“, zjeví povahu „levotočivého duševna“, aby
nakonec poněkud zkoprnělého čtenáře dovedl až na samotný vrchol hory ŤULULUM,
kde se bolest a námaha výstupu proměňují v úlevu.

 

Vyprávění, prokládané esejistickými a memoárovými pasážemi,
překvapí bohatstvím imaginace, ale zároveň promyšleností a jakousi obtížně
uchopitelnou přesností. Kniha má při vší fantasknosti jen málo společného s
volným vršením snových obrazů či asociací; sám autor podotýká, že jeho
představy, „založené nikoliv na zrakové, ale na čichové duševní podstatě“,
naprosto „nejsou volné, svobodné, demokratické“. Jde o imaginaci v silném slova
smyslu, tedy imaginaci bytostně prostou vší svévole, vzdálenou snahy o
„sebevyjádření“. Jaromír Typlt v doslovu v souvislosti s textem právem jmenuje
Jamese Joyce, připomíná Sókratovo ironické etymologizování v Platónově Kratylu
a cituje Novákova blízkého příbuzného, Ladislava Klímu a jeho Lidskou
tragikomedii.

 

Vedle těchto možných inspiračních zdrojů – třebaže v
Novákově případě bych hovořil spíše o duchovní spřízněnosti – bych rád nabídl
ještě další souvislost. Jak naznačuje i Typlt, Novákův text jako by odkazoval
ke zkušenosti hermetického či magického zasvěcení, onomu „drtivému výsměchu
tarotového Blázna“. A skutečně – Novákova hra se slovy a řada motivů v knize
může připomenout mýtoetymologické eseje D. Ž. Bora či alchymickou „fonetickou
kabalu“. Samotná hora ŤULULUM, „proti níž je nejvyšší hora na světě zvaná
Čomolungma neboli Mount Everest pouhý kopeček“, se zdá být blízkou příbuznou
„hory filosofů“ či Daumalovy hory Analogie, ba zdá se, že by se mohlo jednat o
týž vrchol. Ve srovnání s řadou pseudookultních románů, které z důvodů spíše
obchodních než věcných operují s lacinou esoterní veteší, je však tato kniha
prostá falše a podbízivosti. Autor se nestylizuje do pozice zasvěcence. Nemusí.

 

Daleko od všech žabomyších sporů v českém literárním
rybníčku, kde poslední dobou šustí papírem i facky, se zrodila podivuhodná
kniha. Kouzelný, avšak vlastně nijak snadný text si jen stěží najde zástupy
čtenářů, a vskutku se ani nemusíme obávat, že by se náhle vyrojila legie
epigonů. O to víc však Výstup na horu Ťululum stojí za pozornost a opakované
čtení. Pro mě se jedná o knihu roku. A dost možná ne jen loňského.

 

 

 

 

 

František Novák, Výstup na horu Ťululum aneb o biologické
podstatě pozemského času, Malvern 2013

Tuhle knížku jsem tady: http://denikreferendum.cz/clanek/17393-zlate-vejce vychválil, a právem. Obávám
se, že dílo zapadlo – hlavně ke škodě čtenářů. Ještě jednou knihu doporučuju.