τά δέ παντα οιακίζει κεραυνός
τά δέ παντα οιακίζει κερανός

Dane Rudhyar, původním jménem Daniel Chennevière, zakladatel humanistické a transpersonální astrologie a bezpochyby jeden z nejvýznamnějších astrologů dvacátého století, se narodil 23. března roku 1895 v půl jedné v noci v Paříži.[2] Když je mu šestnáct let, umírá jeho otec. V témže roce Daniel absolvuje lyceum a stává se součástí uměleckého, zvláště hudebního prostředí; je mezi diváky na bouřlivé premiéře Stravinského Svěcení jara, nejsilněji na něj však zapůsobí Debussy, o němž ve svých šestnácti napíše studii; ta o dva roky později, okleštěna o filosofické pasáže, vychází u Duranda, tedy v jednom z nejvýznamnějších francouzských hudebních nakladatelství. Rudhyar – tehdy ještě Chennevière – pracuje jako tajemník Augusta Rodina, studuje a věnuje se kompozici. Tehdy dochází, zčásti zřejmě pod vlivem četby Nietzscheho a Spenglera, k zásadnímu náhledu, který jej bude provázet celý život: čas je cyklické povahy a Evropa se jako kulturní celek dostala do podzimní fáze svého života. Začíná uvažovat o přesídlení do nového světa. Přijímá nabídku na koncert v New Yorku a v listopadu 1916 ve věku jednadvaceti let připlouvá do Ameriky. Koncert v Metropolitní opeře v New Yorku, na němž zazní tři skladby z vlastní tvorby a jedna orchestrální úprava kompozice Erika Satieho, se sice zapíše do dějin jako první veřejné provedení polytonální hudby v Americe, končí však fiaskem.


Život

[1]

neco

Chennevière nicméně zůstává v Americe. Takřka bez prostředků se věnuje studiu orientální hudby, filosofie a okultních tradic; stále se věnuje i hudební kompozici; toto obtížné a zlomové období prvních let za oceánem označuje za svou „temnou noc“. Prostřednictvím slavného dirigenta Leopolda Stokowského navazuje kontakt s Teosofickou společností a kromě komponování začíná psát, nejprve články o hudbě a filosofii, později se jeho záběr rozšiřuje i na společenská a další témata. Roku 1920 se stěhuje do Hollywoodu, pohybuje se ve filmovém a divadelním prostředí a po dobu deseti měsíců hraje dvakrát denně Krista v divadelní verzi Deseti přikázání, již později zfilmuje C. B. de Mille. V hudební kompozici opouští tonalitu a jeho další tvorba je silně ovlivněna zájmem o indickou hudbu. Roku 1926 se stává americkým občanem a přijímá jméno Dane Rudhyar; nové příjmení má evokovat védského boha Rudru. Téhož roku vychází v indickém Madrásu jeho studie The Rebirth of Hindu Music.[3] O dva roky později mu vychází první anglicky psaná sbírka veršů. Ve třicátých letech se Rudhyar rovněž začíná věnovat výtvarnému umění, a to nejprve teoreticky,[4] a posléze i (dosti zdařile) prakticky.


Tou dobou se Rudhyar seznamuje s dostupnými překlady prací C. G. Junga a holismem Jana Smutse; rovněž se začíná intenzivně zabývat astrologií.[5] O ni se Rudhyar zajímal už začátkem dvacátých let, nicméně přelom v jeho vztahu k ní představovalo až seznámení s Marcem Edmundem Jonesem; Rudhyar studuje skripta, která byla látkou Jonesových kurzů astrologie v jeho Sabiánské společnosti,[6] aniž by se kdy stal jejím členem. Brzy se začíná utvářet jeho syntéza astrologie s hlubinnou psychologií a holistickou filosofií; roku 1932 vznikají první zásadnější texty. Téhož roku se setkává s Paulem Clancym, který začíná vydávat časopis The American Astrology a publikuje dlouhou řadu Rudhyarových článků. Na jejich základě jej Alice Baileyová, tehdejší hlava Teosofické společnosti, vybízí k napsání knihy o astrologii; roku 1936 je více než pětisetstránková kniha The Astrology of Personality,[7] reinterpretující astrologické pojmy pomocí holistických a hlubinně-psychologických idejí a na základě Rudhyarovy filosofie, hotová. V následujících desetiletích Rudhyar kromě dlouhé řady článků a drobnějších pojednání píše knihy, které z jeho hledisek reformulují a reinterpretují takřka všechny základní komponenty astrologie:[8] zodiakální symboliku, planety, aspekty, domy; vyjadřuje se k mundánní astrologii, reinterpretuje symboly jednotlivých stupňů zvířetníku a revoluční příspěvek představuje jeho práce věnovaná lunačnímu cyklu, v níž jako první moderní astrolog rozpoznává a popisuje zásadní vztah Slunce a Luny a jeho význam v nativitě a jejím postupném rozvíjení.


Rudhyar se v desetiletích, kdy se zabývá astrologií, nepřestává intenzivně věnovat ani ostatním oborům své činnosti: maluje, komponuje, vedle nepřeberného množství kratších i delších studií věnovaných astrologii píše i o dlouhé řadě dalších témat, promýšlí a opětovně formuluje vlastní filosofický systém, pozoruhodným způsobem se zamýšlí nad společenskými problémy současnosti, originálně reformuluje nauky teosofie[9] i křesťanství[10] – a mohli bychom pokračovat. Žije přitom nepříliš klidným osobním životem: často se stěhuje, nezřídka se ocitá ve finanční tísni a několikrát se ožení a rozvede. Zaslouženou pozornost v Americe i Evropě začíná jeho dílo vyvolávat až koncem padesátých let; teprve na sklonku života se mu dostává řady oficiálních poct, obdrží čestné doktoráty a konají se konference věnované jeho dílu. V posledním desetiletí života píše své nejvýznamnější knihy, které představují sklizeň celoživotní práce: The Astrology of Transformation,[11] Beyond Individualism[12] a Rhythm of Wholeness.[13] 13. září 1985 v San Franciscu umírá.


Od tradiční k humanistické a transpersonální astrologii


Rudhyar je u nás známý především jako astrolog; kromě řady dílčích příspěvků ke konkrétním tématům jeho dílo představuje i změnu paradigmatu v astrologii, a to dokonce dvojí. Tradiční astrologii reformuloval s ohledem na individuální existenci, čímž se stal zakladatelem humanistického přístupu; na to pak navazuje přístup transpersonální, který individualitu provází procesem jejího postupného sebepřekračování. V následujícím se pokusíme alespoň stručně shrnout, v čem spočívá humanistický přístup k astrologii, a pozornost pak budeme věnovat přístupu transpersonálnímu, který představuje završení Rudhyarovy reformace tradiční astrologie. Obojí se pak pokusíme zasadit do kontextu Rudhyarovy „filosofie operativní Celostnosti“,[14] která jeho astrologickému přístupu skýtá adekvátní referenční rámec.


Jak jsme si již řekli, krok od tradiční astrologie k humanistické spočívá v důrazu na individualitu, chápanou nicméně jako svébytný celek. Z toho vyplývají důležité inovace jak co do používaných jednotlivých technik, tak co do obecného přístupu. Význam individuality se obráží v pozornosti, věnované astrologickým domům (oproti dříve akcentovaným znamením zodiaku, která mají pro Rudhyara význam spíše na rovině kolektivní). Namísto snahy predikovat budoucí události se astrologie začíná soustředit na rozumění událostem minulým: horoskop se stává symbolickým klíčem, umožňujícím prostřednictvím interpretace rozkrývat jejich smysl s ohledem na současnou situaci. Holistický přístup se zračí v pozornosti, věnované tvaru horoskopu; ten je chápán jako mandala – plán individuačního procesu. Rozvíjející se individualita se metaforicky řečeno nachází uprostřed kruhu-mandaly své nativity, která je symbolickým vyjádřením konkrétního souboru vrozených potencialit. Tato sada se pak rozvíjí v celoživotním procesu: namísto statického přístupu k nativitě se prosazuje přístup dynamický, v centru pozornosti nejsou jednou provždy dané vlastnosti (nebo snad dokonce hypotetické předurčené události), nýbrž potenciál, rozvíjený v čase skandovaném, rytmizovaném a kvalitativně spoluurčeném astrologicky detekovatelným cyklickým pohybem kosmického celku. Humanistická astrologie tedy nechce předpovídat budoucnost, ale spíše porozumět minulosti, pomáhat orientovat se v přítomnosti a rozvíjet vrozený potenciál v souladu s kosmickými rytmy, a to v oblastech, kde se ten který aspekt individuálního potenciálu může optimálně uplatnit.


Tento přístup chce sloužit procesu individuace, který znamená leckdy bolestné vynořování jednotlivce z kolektivních (rodových, společenských, kulturních, náboženských) matric. Mandala osobního horoskopu naznačuje potenciál a optimální způsob jeho rozvíjení; napovídá, jak zacházet se základními energiemi, které symbolizují planety, a jak je užívat v základních oblastech zkušenosti, představovaných domy. Cílem je vědomé užívání a tvůrčí rozvíjení vrozeného potenciálu, a to na základě cyklického přístupu ke zkušenosti. Pokud bychom nativitu chápali jako jakousi partituru s hudebním motivem, který člověk svým životem více či méně vědomě, opakovaně a v rozličných variacích přehrává, je humanistická astrologie způsob, jak se s touto partiturou seznámit a naučit se ji vědomě, kreativně interpretovat. Humanistická astrologie chce jednotlivce provázet procesem, v němž se učí namísto více méně automatické recyklace stále téhož svůj potenciál rozvíjet, improvizovat a v ideálním případě může dosáhnout virtuozity. K opravdovému naplnění lidského života je však třeba mít na paměti, že nápěv či motiv jednotlivé nativity je součástí ohromující symfonie veškerenstva. Tím se dostáváme do bodu, kde se humanistický přístup otevírá a završuje v přístupu transpersonálním.


Rudhyar si uvědomuje, že sebeúspěšnější individuace, chce-li být samoúčelná, postrádá smysl; navíc chápe lidstvo jako celek, který prochází evolucí. Jednotlivec pro něj není vrcholem stvoření či konečným stadiem evoluce, ale jen jednou její fází. Završení této fáze v individualitách, které se plně vynořily z kolektivních matric a rozvíjejí svůj vrozený potenciál, se stalo reálnou možností pro široké vrstvy populace. V tom se ale ohlašuje i potřeba překročení individualismu k dalšímu vývojovému stadiu; jedním z prekurzorů vznikající potřeby transpersonálního přístupu k astrologii (a nejen k ní) je objevení transsaturnských planet, které znamená možnost vědomé integrace energií těchto „poslů galaxie“ ze strany jednotlivce i lidstva jako celku.


Slovo transpersonální Rudhyar užíval, pravděpodobně jako vůbec první, už od třicátých let. Smysl tohoto slova je však u něj specifický: předpona trans- znamená primárně „skrze“, či „prostřednictvím“. Transpersonalita tak neznamená změněné stavy vědomí nebo jiné „vrcholné prožitky“, nýbrž to, že se individualita odevzdává do služeb vyššího celku a nechává skrze sebe, svým prostřednictvím působit transpersonální síly božského Soucitu. Nejedná se o pasivní mediumitu nebo snad chanelling, ale o plně vědomé sebeodevzdání a službu. Rudhyar pro transpersonální působení užíval nejčastěji dvou obrazů. Prvním z nich je člověk, stávající se v procesu individualizace vybroušenou „čočkou“, která soustředí světlo božského Soucitu. Druhým pro transpersonální astrologii příznačným obrazem je symbol mandaly otevřeného středu: zatímco proces individuace spočívá v tom, že metaforicky řečeno jednotlivec stojí uprostřed své nativity a postupem času aktualizací svého potenciálu utváří vnitřní mandalu, na transpersonální cestě individualita opouští ústřední postavení; střed mandaly se otevírá a nativita se stává místem, kudy na svět proudí božské světlo. Jednotlivec se v obtížném procesu transformace odevzdává transpersonální síle Soucitu, aby konala skrze něj. To se podobá cestě bódhisattvy mahajánového buddhismu, ale také následování Krista v západní tradici. Symbolem transpersonálního světla, které může prozařovat odevzdaným jednotlivcem, je hvězda stojící na zenitu v okamžiku narození.

  Ukázka z jeho díla

Metafyzický a historiosofický kontext



Rudhyarově dvojí reformulaci astrologie lze lépe porozumět na základě jeho „filosofie operativní Celostnosti“.[15] V její zralé podobě autor vychází ze skutečnosti, že člověk vždy zasazuje své zkušenosti do nějakého obecného referenčního rámce, a konstatuje, že tradiční náboženské a filosofické způsoby kontextualizace v současnosti selhávají. Chce vytvořit nový referenční rámec, schopný pojmout celek lidské zkušenosti, a to včetně extrémních, vzájemně protikladných poloh vědecké racionality na jedné a pokročilé jógové praxe na druhé straně. Tento metafyzický systém nenárokuje ani originalitu, ani pravdivost, pouze udržitelnost a použitelnost. Jeho cílem je proměna mysli: vytvoření „mysli Celostnosti“, která je s to začleňovat veškerou zkušenost do všeobsáhlého kontextu a sjednocuje v sobě kvality plného uvědomění a soucitu; rozšíření takového typu mysli by pak mělo pomoci vytvořit všeobsažnou globální civilizaci.


Rudhyarův filosofický rozvrh vychází z východních tradic, především taoismu, ale vědomě navazuje i na myšlenkovou a náboženskou tradici západní. Bez nároku na originalitu Rudhyar jako základní kameny svého systému postuluje dva protikladné, vzájemně na sebe beze zbytku nikdy nepřevoditelné principy Jednoty a Rozmanitosti, resp. subjektivity a objektivity. Vztah těchto dvou principů se odehrává na způsob jejich cyklické interakce. Tento cyklický vztah je možné nalézt na všech úrovních skutečnosti a má neměnnou strukturu. Při popisu obecné struktury cyklu Rudhyar pracuje se světelnou symbolikou, jejíž výhodu spatřuje v její univerzální srozumitelnosti. V rámci cyklu tak symbolicky interagují světlo a tma, Den a Noc. V „denním“ polovičním cyklu převládá princip objektivity, Rozmanitosti; způsob bytí tomuto cyklu vlastní Rudhyar nazývá existence. Začíná symbolickým Úsvitem, který na kosmické úrovni odpovídá zhruba okamžiku velkého třesku, nakolik tento pokládáme za objevení objektivního univerza. V první polovině symbolického „Dne“ se postupně ustavuje fyzikální vesmír, biosféra a začíná se rozvíjet lidstvo. Za symbolického Poledne, tedy v polovině denní části cyklu, vrcholí nadvláda principu Rozmanitosti, a to v „přírodním člověku“ coby nejkomplexnějším projevu biosféry. Tehdy ale dochází ke zvratu: začíná opět sílit princip Jednoty, subjektivity, a rozbíhá se „avatarický proces“, kdy se do přírodního lidstva prostřednictvím série zakladatelských a paradigmatických osobností (avatarů) postupně začíná vtělovat archetyp Člověka.


Evoluční proces spěje k symbolickému Soumraku, kdy se síly Jednoty a Rozmanitosti ocitají v rovnováze a mizí objektivní univerzum; řečeno jazykem teosofie končí manvantara, perioda projeveného bytí, a začíná pralaja, období bytí neprojeveného. Rudhyar klade velký důraz na to, že s koncem objektivního, projeveného bytí nekončí příběh kosmu, nýbrž že začíná jeho noční, převahou subjektivního principu Jednoty se vyznačující polovina. Za symbolického Soumraku, v „Bráně ticha“, která je polárním protikladem „Brány zvuku“, tedy symbolického Úsvitu, se objektivní dění toliko modifikuje a kosmické dobrodružství pokračuje na subjektivní rovině. Ve stavu „insistence“ (proti „denní“ existenci) dochází k procesům dalšího a dalšího zvnitřňování a ujednocování: „plerómatické“ mysli, tedy bez ztráty individuality, nicméně v jednomyslném souladu s duchovní kvalitou božského Soucitu shromážděné bytosti, se spojují do stále obsažnějších celků, až nastane symbolická Půlnoc, kterou Rudhyar nazývá stadiem Božství. V tomto okamžiku vrcholí moc principu Jednoty: ve stavu extrémní subjektivity božská mysl hledí na ostatky předchozího cyklu, které zároveň představují reziduum principu Rozmanitosti; jde o evoluční neúspěchy, tedy vzpomínkové stopy bytostí, které odmítly sladit své jednání s kvalitou Soucitu.


Tento pohled na neúspěchy předešlého cyklu je následován tvůrčím výronem božského Soucitu, po němž – už za vzrůstajícího vlivu principu Rozmanitosti – následuje jednotné nazření řešení selhání předcházejícího cyklu: archetypu Člověka. Ten se začne v protikladném okamžiku Poledne opět vtělovat. Po Půlnoci nastává formulování archetypů prostřednictvím stále diferencovanějších hierarchií tvůrčích bytostí a postupné zesilování vlivu Rozmanitosti způsobuje opětovný průchod „Branou zvuku“ za symbolického Úsvitu – objevení nového objektivního univerza. Cyklus se může opakovat, nikoli však ve stejné podobě, ale v podobě modifikované – Rudhyar mluví o spirálovitém vývoji. Trvá obecná struktura cyklu, ale dění se proměňuje, aniž by však ztrácelo návaznost na cykly předchozí. Je třeba rovněž připomenout, že denní a noční poloviny cyklu si sice odpovídají, nejsou však nutně stejně dlouhé ve smyslu času, který měříme pomocí pohybů nebeských těles v objektivní fázi cyklu. Rudhyarem načrtnuté schéma není záležitostí, použijeme-li terminologie bližší našemu filosofickému úzu, ontickou, nýbrž ontologickou: nechce v první řadě informovat o osudech našeho vesmíru, nýbrž na kosmologické problematice demonstrovat obecnou cyklickou strukturu, kterou je možné aplikovat na kteroukoli oblast skutečnosti.


Struktura cyklu ustavičné souhry principů Jednoty a Rozmanitosti zůstává vždy stejná. Každé jsoucno je součástí nějakého cyklického celku, je momentem cyklů vyššího řádu, zároveň je však samo o sobě cyklickým celkem a zahrnuje v sobě celou, potenciálně nekonečnou řadu dalších a dalších subcyklů. Cyklickou souhru principů Jednoty a Rozmanitosti Rudhyar nazývá Celostností; ta je jakoby dechem všech cyklů, samotnou dynamickou interakcí principů Jednoty a Rozmanitosti. Vzdor tomu, že se Rudhyar velmi brání antropomorfismům, připisuje Celostnosti vědomí, mysl.


Rudhyarův popis invariantní struktury cyklu se zjevně inspiruje teosofií H. P. Blavatské, avšak interpretuje ji symbolicky, holisticky a procesuálně, nechápe ji doslovně.[16] Kromě toho však jeho učení nese známky celoživotní Rudhyarovy astrologické práce, v níž se tento filosofický rozvrh rovněž zračí: cyklus výše načrtnutý na kosmické úrovni lze číst rovněž astrologicky, např. jako cyklus od jedné konjunkce dvou těles ke konjunkci následující, případně jako popis procesu individuace a jejího překročení v přechodu k transpersonalitě. Aplikace cykličnosti jako obecného charakteru všech dějů je páteří Rudhyarova astrologického přístupu, což bohatě dokládají i u nás známé a hojně užívané práce. Klasická monografie Lunační cyklus[17] pojednává o cyklu vzájemných vztahů Slunce a Luny, v knize Astrologická znamení: Puls života[18] autor na základě měnícího se poměru síly světla a tmy interpretuje symboliku zodiaku, jeho pojetí cyklu se zračí i v komentáři k symbolům jednotlivých stupňů zodiaku, jak je nacházíme v knize Astrologická mandala;[19] a tak bychom mohli pokračovat.


Pokud se vrátíme k příběhu našeho kosmu, jak jej Rudhyar vypráví ve své stěžejní filosofické práci, můžeme lépe porozumět důležitosti, kterou připisoval astrologii. Před dějinným lidstvem i každým člověkem stojí mimo jiné i úkol plně projít procesem individualizace. Astrologie tento proces usnadňuje, pomáhajíc plně zvědomit a aktualizovat potenciál jednotlivce. Toho však provází i na další cestě, procesem transformace, který se završuje dokonalým otevřením středu mandaly osobní nativity a dosažením plné prostupnosti pro světlo božského Soucitu. Individualita postupně může dosahovat stále větší jednomyslnosti s ostatními bytostmi, zasvěcenými službě Celostnosti, a tím i „stadia Plerómatu“. Tento stav pro Rudhyara představuje další evoluční krok lidstva, který je možné do jisté míry vykonat už v současnosti; znamená sjednocení transpersonálních bytostí, jímž však nejsou smazány individuální diference: osobnost se transformuje, nemizí, nýbrž se dovršuje opuštěním egocentrického postoje a sebezasvěcením vyššímu celku. Je na místě poznamenat, že pro Rudhyara je skutečné, definitivní završení procesu transformace nedílně spjato i s transmutací fyzického těla, podobnou Ježíšovu proměnění na hoře;[20] v budoucnosti sice vzdálené, avšak přece dohledné by měla dosáhnout transfyzikálního, prozářeného stavu bytí i celá naše planeta a hmota vůbec. Astrologie se tak ocitá v blízkosti dalších tradičních nauk, zvláště alchymie: Rudhyar věřil, že sledování astrologických cyklů a naslouchání kosmické harmonii do jisté míry odhrnuje záclonu dělící náš svět od laboratoře božského alchymisty, který prostřednictvím tvůrčích hierarchií plerómatických bytostí koná na matérii Země a kosmu své opus magnum. Astrologie umožňuje do tohoto tvořivého procesu vstoupit vědomě a napomáhat mu. „Celostnost“ se v člověku zasvěceném službě soustředí a skrze něj působí, stává se „operativní“; možnost takto překročit individualismus je podle Rudhyara přístupná každému.


Astrologie jako hledání smysluplné souvislosti a možná spiritualita budoucnosti


Filosofie operativní Celostnosti chce dát smysluplný referenční rámec celku lidské zkušenosti a tím, že načrtne další evoluční krok, chce i nabídnout lidskému životu smysl; astrologie pak skýtá nástroje, jak procesem transformace projít, a to na individuální i kolektivní rovině. Na transpersonální cestě se podle Rudhyara lidský život stále více proměňuje v mýtus. Zárodečnou podobu tohoto mýtu představuje nativní horoskop; život na hraně mezi individuálním a transpersonálním se může stále silněji měnit ve vědomé rituální provádění tohoto individuálního, přece však do všeobsažného celku kosmického dobrodružství začleněného symbolického příběhu. Moderní lidstvo se navíc tím, že stále více postupuje ve směru k vytvoření globální společnosti, ocitá takřka na dohled „Brány ticha“ – tedy dosažení plerómatického stadia vědomí a aktivity, které se však pojí s postupným mizením projeveného světa ve stavu připomínajícím kolektivní, zároveň však stále jednomyslnější snovou recyklaci sdílené minulosti. Úspěšný průchod tímto procesem podle Rudhyara nezbytně vyžaduje vědomí sounáležitosti s co možná nejobsažnějším celkem. Astrologie nabízí nástroj, jak tohoto vědomí dosáhnout a vrátit tak lidské existenci smysl přinejmenším v rámci kosmu: „Učinit proces bytí průzračným pro zář smyslu: to je nejvyšší lidská archetypální funkce v rámci planetárního celku, v němž se lidstvo vyvíjí směrem ke stavu, který nazývám stav Osvíceného Člověka. V tomto stavu je Světlo Logu, onoho tvořivého Slova, které bylo na počátku, odráženo proměněným individuem a transmutováno ve Smysl.“[21]

Rudhyar zřejmě pokládal astrologii za možnou religiozitu budoucnosti. Na individuální rovině představuje emancipační projekt: v příkrém rozporu s astrologii často podsouvaným fatalismem či determinismem chce být Rudhyarova verze astrologie cestou k osvojení a rozpoznání daností, ústící v plné aktualizaci vrozeného potenciálu; na rovině transpersonální pak nechce být ničím menším než jedním z možných způsobů, jak překročit omezenost a osamělost individualizovaného lidství směrem ke stavu transpersonálního bytí jednomyslného „Plerómatu“. Nativita je semínkem mýtu, jehož rituálním provedením může a má být celek lidského života, zasvěceného nesobecké službě. Člověk je pro Rudhyara alchymickou nádobou, v níž má dojít k transmutaci hmoty ve světlo. Astrologie poskytuje nástroje a symbolický itinerář tohoto díla. „Transpersonální cesta je dráha vedoucí od středu horoskopu zrození k hvězdě v zenitu. Po této dráze sestupují božská síla a světlo této ,hvězdy‘, aby se setkaly s jedincem, jenž k ní míří. Odehrává se zde dvousměrný symetrický proces. V náboženském smyslu Bůh přichází k Člověku, když lidské bytosti, z nichž se stali vědomí jedinci, v zanícené modlitbě a všestravující lásce usilují o spojení s Bohem.“[22]


Pro Rudhyara je tím nejvyšším, čeho může člověk v současnosti dosáhnout, život na rozhraní individuálního a transpersonálního, což nutně vede k dlouhé řadě transformačních krizí; i těmi má člověka astrologie provést a pomoci mu je integrovat, nakolik je to možné. Plný rozvoj potenciálu, načrtnutého v individuální nativitě, zároveň znamená postupné vtělování jednotlivci příslušné „duchovní kvality“, jež je jakoby jedním písmenem božského Logu, jedním z aspektů archetypu Člověka, který je odezvou božského Soucitu na minulé neúspěchy. Individuačním procesem, nakolik je tento zaměřen ke svému překročení v transpersonálním životě, tak jednotlivec může participovat na „avatarickém procesu“, tedy procesu postupného vtělování archetypálního Člověka. Společně s ostatními lidmi tak má jednotlivec kráčet k „Bráně ticha“, v níž se zjevuje smysl věčného cyklického pohybu skutečnosti: „Ve svrchovaném okamžiku rovnodennosti lidské evoluce, kdy jsou principy Jednoty a Rozmanitosti stejně silné a bod Alfa polarizuje bod Omega, Člověk – ať už budeme mluvit o individualitách, které se daleko odloučily od masy lidstva, nebo o produchovnělém lidství Posledního Dne – projde Branou Ticha do světa stále narůstající subjektivity. Překračujíc tento bázeň vzbuzující práh se mysl stane zrcadlem, do nějž Bůh Stvořitel vyzařuje Světlo vycházejícího Slunce univerzální dharmy, která kdysi učinila Chaos časoprostorem a pohybem. Osvícený člověk rezonuje s tímto Stvořitelským Slovem, které je Zvukem a Světlem; a v této rezonanci vyzpěvuje Celostnost každého celku, který byl, je a bude, svrchovaný Smysl všeobjímajícího bytí.“[23]


Rudhyar rozumí situaci moderního individualizovaného člověka, který už opustil své neproblematické začlenění do přírodního prostředí, ale také ztratil pevné zakotvení v tradičních společenských a kulturních celcích, jako nutné, třebaže riskantní a bolestné fázi evolučního procesu. Nehlásá návrat do lůna přírody či tradice, ale ani bez dalšího nekonceduje vypjatý individualismus, který nakonec má, jak si Rudhyar dobře uvědomoval, tendenci skončit v konzumní desperaci a kolektivní sebevraždě. Svou reformulací tradiční astrologie, začleněnou do filosofického kontextu, usiluje otevřít možnost duchovního života, který by dával lidské existenci věrohodný smysl. Jde o spiritualitu kosmickou v tom smyslu, že usiluje o kontextualizaci jednotlivce v širokém rámci sluneční soustavy, ba i galaxie a celého vesmíru; zároveň však svým vědomím suprapersonálních charakteristik kosmického života, zvláště nejvyšší duchovní kvality božského Soucitu, a akceptací individuality jako svébytné a cenné fáze celkového pohybu skutečnosti, tato duchovnost navazuje na tradici křesťanství. Lze si samozřejmě položit otázku, nakolik je tento pozoruhodný, nicméně náročný projekt nosný a reálný; jeho výhodu však představuje možnost míru jeho aplikovatelnosti si ověřit. Kdokoli si koneckonců při troše úsilí může osvojit alespoň základní astrologické kompetence, případně vyhledat odbornou astrologickou pomoc[24] a Rudhyarovo pojetí této tradiční nauky spolu s jeho filosofií krok za krokem podrobit zkoušce. Masové rozšíření astrologie v jejích dekadentních podobách můžeme chápat i jako svědectví o potřebě opět nalézt smysluplný kontext lidského života. Rudhyarovo dílo představuje méně přístupnou, avšak nesrovnatelně kultivovanější snahu právě tuto potřebu obdobnými prostředky uspokojit.


     

 Poznámky

 

[1] Viz též Miroslav Drozd, „Rudhyarův příběh“, Revue Konstelace, roč. 5, č. 17-18, s. 3-6 a Michael Meyer, „Dane Rudhyar, An Illustrated Biographic Sketch [online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/bio1.shtml.

[2] Rudhyarův nativní horoskop byl publikován mj. in: Turnovský Pavel, Rozloučení s tradiční astrologií, Půdorys, 2003, s. 290.

[3] Dane Rudhyar, „The Rebirth of Hindu Music“ [online], Theosophical Publishing House of India, 1928 [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rhm/.

[4] Výsledkem byla jeho studie The Transcendental Movement in Painting; srv. Michael Meyer, „Dane Rudhyar, An Illustrated Biographic Sketch“ [online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/bio6.shtml.

[5] Viz Dane Rudhyar, „From humanistic to Transpersonal Astrology [online], The Seed Center, 1975, [cit.: 2012-30-10]. Dostupné na URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/fromhtot_1.shtml.

[6] Tato společnost funguje dodnes; viz rovněž www.sabian.org. Rudhyar sice nikdy nebyl členem této společnosti, ale podrobně okomentoval a reinterpretoval na základě svých východisek pro tuto společnost zásadní sadu „sabiánských symbolů“, tedy symbolů jednotlivých stupňů zodiaku, které ve spolupráci s M. E. Jonesem nazřela jasnovidka Elsie Wheelerová. Viz také Dane Rudhyar, An Astrological Mandala: The Cycle of Transformations and its 360 Symbolic Phases, 1973, česky: Astrologická mandala, Půdorys, 2003, překlad Radmila Valtrová.

[7] Dane Rudhyar, The Astrology of Personality, Lucis Publishing Company, 1936.

[8] Viz Michael Meyer, „Dane Rudhyar, An Illustrated Biographic Sketch [online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/bio1.shtml.

[9] Viz Dane Rudhyar, „Occult Preparations for the New Age“ [online], Quest Books, 1975[cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/op/op_c1_p1.php.

[10] Viz Dane Rudhyar, „Fire out of the Stone“ [online], Sevire, 1963 [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://khaldea.com/rudhyar/fos/fos_c1_p3.php.

[11] Dane Rudhyar, The Astrology of Transformation, Quest Books, 1980, česky: Astrologie transformace, Půdorys, 1997, překlad Miroslav Drozd.

[12] Dane Rudhyar, Beyond Individualism. The Psychology of Transformation, Quest Books, 1979, česky: Za hranicemi individualismu. Psychologie transformace, Půdorys, 1995.

[13] Dane Rudhyar, “Rhythm of Wholeness” [online], 1983 [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rw/.

[14] Zohledňujíce Rudhyarův úzus píšeme klíčová slova jako Celostnost, Jednota, Rozmanitost apod. s velkými písmeny na začátku.

[15] Její zralou formulaci představuje Rudhyarovo patrně nejvýznamnější dílo Rhythm of Wholeness, z něhož v našem výkladu vycházíme.

[16] Viz rovněž jeho práci Occult Preparations of the New Age.

[17] Dane Rudhyar, The Lunation Cycle, Aurora Press, 1982, česky: Lunační cyklus, Půdorys, 1999, překlad Ludmila Plášková.

[18] Dane Rudhyar, Astrological Signs – The Pulse of Life, 1970, česky: Astrologická znamení: Puls života, Půdorys, 2002, překlad Radmila Valtrová.

[19] Dane Rudhyar, An Astrological Mandala: The Cycle of Transformations and its 360 Symbolic Phases, 1973, česky: Astrologická mandala, Půdorys, 2003, překlad Radmila Valtrová.

[20] Viz rovněž Dane Rudhyar, Fire out of the Stone.

[21] „Rhythm of Wholeness“ [online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rw/.

[22] Astrologie transformace, str. 108.

[23] „Rhythm of Wholeness“ [online] [cit.: 2012-30-10]. Dostupné z URL: http://www.khaldea.com/rudhyar/rw/rw_c6_p1.shtml.

[24] Na Rudhyara u nás navazuje především Astrologická škola pro statečné, viz www.rezonance.cz a www.transformotor.cz.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *