τά δέ παντα οιακίζει κεραυνός
τά δέ παντα οιακίζει κερανός

Ze spontánní čistoty neomezené jasnosti
povstává tanec duchovních monád
jiskřících na ostří paprsků vyvěrajících
z nepodmíněného základu všeho.
Žhavá magma prvotní fenomenalizace
skrze zatemnění způsobená rozlišováním
zdánlivého oddělení a iluzorního lepšího či horšího
tuhne do tvaru stále hustších a temnějších světů
jejichž postupně sílící neprostupnost
způsobovaná vzájemnou rozporností vůlí a záměrů
nyní již zdánlivě, avšak nutkavě oddělených bytostí
vyvolává přechod z procesu k formě: Proměnu
taneční figury v sochu a sochy v grimasu utrpení
kterou si prvotní jasnost jako nejzazším… pokračovat ve čtení