τά δέ παντα οιακίζει κεραυνός
τά δέ παντα οιακίζει κερανός
V normálním světě – který většina z nás nezažila vůbec, anebo má v lepším případě nějaké zkušenosti s jeho zbývajícími ostrůvky v našem planetárním blázinci/koncentráku – by filosofie vypadala asi tak, jak nejspíš vypadala ve starém Řecku, křesťanských klášterech, dokud stály za víc než za zrušení, nebo vypadala a vypadá v pořádných duchovních školách, ať už jsou kdekoli. pokračovat ve čtení

Zase jednou se nám podařilo jednotlivými dny proskákat až k pátku třináctého – samozřejmě je to mé oblíbené datum – a po letech se blíží zase jeden rudhyarovský seminář; a tak mě napadlo, že při té příležitosti něco poznamenám o genezi těch seminářů, případně mojí rudhyarovské práce vůbec. Nuže.

 

V zimě 2009-2010 jsem měl zase jednou prapodivný čas. Tou dobou jsem nechal své někdejší práce – několik let jsem seděl jako noční recepční na hotelu a místo života, aby… pokračovat ve čtení

Tak se mně včera podařilo konečně dotáhnout do konce ten místy trochu zapeklitý překlad knížky o Crowleym a jsem utahaný a rád. Mám samozřejmě trochu obavy, kolik hnid na tom zas kdo najde –Crowley byl všestranná osobnost a stýkal se s hodně zajímavými lidmi z nejrůznějších oborů lidské činnosti: v knížce nejsou výjimečné takové přechody, jako že se potká s významným přírodovědcem, pak se volně přenese na setkání s vysoce postaveným zednářem nebo šéfem nějakého magického řádu, cestou se staví v hospodě a dá si pár panáků s lidmi od filmu nebo literáty, aby nakonec skončil v nějakém vyhlášeném hampejzu s nějakou známou postavičkou tehdejší travesti-scény na klíně, s níž potom v noci provede sexuálně magickou operaci za jánevímco mezi rozdělanými obrazy.
pokračovat ve čtení

Tak jsem ještě v posledních dnech letoška dostal chřipku, jako prý skoro každý touhle dobou. Bylo by celkem fajn moci se vyležet, ale zas tak zajištění s rodinou nejsme, abych mohl odpočívat. Takže sedím celé dny u počítače, kašlu, smrkám a piju čaj. Neklesám na mysli, nepomohlo by to. Pořád ještě dodělávám toho Crowleyho – ještě jednou to po sobě přečtu, dodělám poznámky a skončím. V té knížce je spousta celkem roztomilých detailů – Crowley třeba do Berlína přijel na Velký pátek (a bylo by divné, kdyby si toho nevšiml); a je pravda, že celý ten berlínský pobyt skutečně mohl chápat jako jedny dlouhé pašije. Co se mu tam tehdy mohlo podělat, to se mu spolehlivě podělalo, a nic z toho enormního úsilí, které tam dobré dva roky vyvíjel, vlastně nevzešlo: ztracený čas. Taky ke konci pobytu otevřel jeden svůj zvláštní dopis Pessoovi obrázkem velkého svatoondřejského kříže, který měl možná znamenat právě tohle – tedy že si připadá „ukřižovaný“. pokračovat ve čtení
Moje milovaná manželka mě druhdy napomenula, když jsem nazval křesťanství chcíplým koněm nebo tak nějak. Měla pravdu, člověk by se neměl dotýkat náboženského cítění druhých (což jsem samozřejmě ani neměl v úmyslu). Před pár dny jsem si k tématu zase jednou něco rozepsal, abych vysvětlil, co že mně to přelítlo přes nos, že už náboženství, kterému jsem jinak věnoval dvacet let života, nejen neprosazuju, ale taky k němu přistupuju mírně řečeno s rezervou. Jenže pokaždé, když s tímhle tématem začnu, mám pocit, že bych udělal líp, kdybych ztichnul, a tak jsem to po sobě zas smazal. Ne že bych to neměl jakž takž promyšlené – jen trouba by si mohl vážně myslet, že tvor, který si po konverzi šel vystudovat teologii, aby si věci s bohem „ujasnil“, odpadne bez toho, aby veškerá známá pro a proti dobře zvážil, a bez zatraceně pádných důvodů. pokračovat ve čtení

Takže dál. Včera jsem měl dobrý den, povedlo se mi koupit celkem levně nové džíny a dvě nové aktovky – jednu na běžné pochůzky a jednu větší na delší cesty -, což se hodí, protože se mi staré už nenapravitelně rozpadaly. Taky se mi konečně povedlo skoro dodělat hrubý překlad skvělé knihy Tobiase Churtona „Šelma v Berlíně“, které pojednává o hodně zajímavém období v životě Aleistera Crowleyho, totiž o jeho berlínském pobytu v letech 1929-1931; ale o tom jindy –zatím… pokračovat ve čtení